Bratři Halíkovi
Bratři Halíkovi
Z naší rodiny jsem po 110 letech první, kdo našel hroby z 1. světové války našich předků z mého rodného Modlíkova, Adolfa a Josefa Halíkových. Poznal jsem i jejich poslední bitvy. Takhle z naší modlíkovské rodiny zmizelo příjmení Halík, protože kluci už měli jen sestru a ta se vdala za pana Pospíchala.
ADOLF HALÍK
Můj praprastrýc Adolf se narodil v Modlíkově 29 na Vysočině, což je zároveň i můj rodný dům. (Respektive porodnice byla v Havl. Brodě, ale v Modlíkově 29 jsem měl trvalé a skutečné bydliště.)
Praprastrýc Adolf Halík se narodil 29. května 1891 manželům Františku a Kateřině Halíkovým. Maminka Kateřina byla za svobodna Klementová. Rodokmen mám jinde podrobnější, ještě mám v záznamech Adolfovy prarodiče z tátovy strany Kašpara a Kateřinu Halíkovy. Ti jsou mí přímí předkové 5 generací dozadu. Adolfovy prarodiče z máminy strany mám zpracované až 11 generací ode mě dozadu. Naše stavení č. 29 v Modlíkově bylo na konci 19. století o dost jiné než dnes. Dům byl přízemní a když se po Halíkových do domu nastěhovali moji prarodiče jako novomanželé, což bylo v roce 1948, museli vše zrekonstruovat. Vím konkrétně, jak to tam bylo uvnitř zchátralé.
Adolfa nemáme nikde ani na žádné dochované fotce. Adolf na začátku 1. světové války musel narukovat do 21. pěšího pluku, který sídlil v Čáslavi.
https://cs.wikipedia.org/wiki/21._p%C4%9B%C5%A1%C3%AD_pluk
Celé generace jsme v rodině nevěděli, jaký byl Adolfův osud během války. Škoda však, že tohoto mého pátrání už se nedočkali moji prarodiče! Teprve až dnes z vojenských archivů a z mnohých dalších zdrojů jsem zjistil, že Adolf se dostal na východní frontu do Haliče, kde bojoval proti ruské - carské armádě. Kvůli tomu jsem musel pracovat dokonce i v polštině, kterou neovládám, a psát přímo na polské úřady. Kluci Halíkovi v Modlíkově na začátku války vůbec netušili, do čeho odcházejí ze své rodné vesnice, nikdo neměl objektivní představu. Svět před tím nikdy nepoznal tak hrozný konflikt v Evropě. V rodině se dochovalo ústní svědectví, že když kluci šli do armády, tak jim doma říkali podobné průpovídky, jako třeba: "Vy je tam umlátíte čepicema!"
Adolf se dostal do bojů na řece San u Radymna. Boje byly už dávno zdokumentovány a někteří přeživší svědkové mluvili o pekle na Sanu. Řeka tvořila přirozenou obrannou bariéru, na západním břehu řeky byl Adolf Halík v rakousko-uherské armádě, k tomu jim pomáhala německá armáda a na východním břehu řeky proti nim útočila ruská armáda. Na podzim 1914 byl San rozvodněný a ruská armáda se urputně bránila, rakousko-uherská armáda se marně pokoušela San překročit. Přitom utrpěla těžké ztráty. Budu citovat z dostupných spisů:
"Ačkoliv rakouské síly na Sanu měly výraznou početní převahu, nepodařilo se jim s výjimkou předmostí u Jaroslawi zachytit se na východním břehu. 18.–19. října naopak řeku na několika místech (Radymno, Rudnik, Nisko…) úspěšně překročily ruské oddíly a jejich víceméně demonstrativní útok dosáhl svého cíle - zdržel přesun posil od 4. armády k rakouské 1. armádě na sever od Visly, kde byly nutně potřeba v rozvíjející se bitvě u Ivangorodu, i k rakouské 3. armádě na jih od Přemyšlu, které měly pomoct obnovit ofensivní operace. Až do 23. října se rakouské 4. armádě nejen nepodařilo ruská předmostí na Sanu zlikvidovat, ale na většině míst ani zastavit jejich rozšiřování. Jako zásadní problém se ukázala slabá dělostřelecká podpora, způsobená nedostatkem dělostřelecké munice i koní (což snižovalo mobilitu rakouského dělostřelectva). Vrchní velitelství rakouské armády bylo výkonem 4. armády v bojích na Sanu, který mohl mít dalekosáhlé strategické následky, silně znepokojeno.
Říjnové boje byly - co se rakouské armády týče - poznamenány několika závažnými faktory: deštivé počasí zvedlo hladiny řek (vč. Sanu a Visly) a zapříčinilo nesjízdnost mnohých cest, mosty a železnice ve střední Haliči byly od září poničené a jen pomalu byly uváděny zpět do provozu, projevil se nedostatek zásob a munice, neboť mírové zásoby byly pomalu vyčerpány a válečná výroba dosud nezačala dostatečně fungovat, mezi vojáky i civilisty v Haliči začíná řádit epidemie cholery a tyfu."
10. 10. 1914 generál Conrad vydává rozkaz armádám v Haliči překročit řeku San a postupovat směrem na Lvov.
17. 10. 1914 neúspěšný pokus rakouské armády o překonání Sanu u Radymna.
Tento den předpokládám, že Adolf Halík byl zraněn a dostal se do polní nemocnice u Radymna. Stejně tak to mohlo být 18. až 19. října při ruském útoku na západní břeh. Třetí možnost je, že onemocněl v rámci výše uvedené říjnové epidemie cholery a tyfu. V nemocnici už očividně zůstal do 24. listopadu 1914, kdy zemřel ve věku pouhých 23 let. Představa, že tolik týdnů jako nemohoucí trpěl... A já už se v jeho věku ženil a zakládal rodinu. On nic takového nemohl poznat. Jak jsem k závěru jeho života dospěl? Dr. Sławomir Kułacz z univerzity v Gdaňsku totiž tvrdí, že u Radymna leží více než 1000 vojáků z polní nemocnice z let 1914 - 1915. Dnes je hřbitov označen jako "nový hřbitov", ale je na něm prostor, kde těch více jak 1000 vojáků leží. A když Adolf Halík 24. listopadu zemřel u Radymna, což vím přesně, a byl téhož dne u Radymna pohřben, což vím přesně rovněž z vojenských archivů, tak v těch dnech byla jeho armáda už dávno zahnaná desítky kilometrů směrem na západ a bojovala někde u Krakowa. Tudíž on musel od ústupu armády na západ zůstat v polní nemocnici u Radymna, zatímco jeho armáda vešla v učebnicích do kapitoly Ústup z Haliče (listopad 1914). Vylučovací metodou jsem prověřil ostatní zbývající možnosti, kde by Adolf Halík mohl být pohřbený, ale podle všech dobových zdrojů a současných záznamů to bude opravdu tento hřbitov, o kterém píše Dr. Sławomir Kułacz:
Fotky ze hřbitova s povídáním se dají vyhledat jinde, ale doufám, že brzy přivezu vlastní i s improvizovaným pietním místem pro Adolfa Halíka na tomto hřbitově. Dlužno dodat, že bitva, kvůli které u Radymna Adolf Halík přišel o život, byla pro jeho rakousko-uherskou armádu bitva prohraná.
JOSEF HALÍK
Adolfův mladší bratr se narodil v Modlíkově 29 v roce 1893 a máme jedinou jeho fotku pořízenou pravděpodobně před nástupem do války.
https://www.rajce.idnes.cz/album/ZXzaiRyuiZUYf1dM/1674574692
Josef byl vojínem 18. pěšího pluku a během 1. světové války se dostal opět na východní frontu jako jeho bratr Adolf, který už byl v květnu 1915 několik měsíců po smrti a byl pohřbený velký kus východním směrem, než se zrovna nacházel Josef se svou armádou. Poslední bitva Josefa Halíka je ve vojenských archivech známá dobře. Jmenuje se bitva u Gorlice a znamenala opravdový průlom na východní frontě, při které byla ruská armáda zatlačena asi 500 km dál na východ. Rok před tím na podzim 1914 musel Adolf Halík zemřít nejen kvůli prohrané bitvě proti ruské armádě, ale nyní je zde nasazen jeho mladší bratr Josef a účastní se průlomové a vyhrané bitvy. Jakoby tím mohl pomstít svého padlého bratra! Této vyhrané bitvy u Gorlice se účastní nejen Josefův 18. pěší pluk, ale i bývalý Adolfův 21. pluk, symbolika je v tom veliká. Jenže když se podíváme na fakta, nic není takto černobílé a nikdo z nás by se nechtěl ocitnout v kůži Josefa. K hlavnímu útoku této později vyhrané bitvy došlo 2. května 1915 a z vojenských archivů vím přesně, že pěšák Josef Halík přesně v první den bitvy padl a byl pohřben ve věku cca 22 let. (plus mínus několik měsíců, protože zatím neznám přesné datum Josefova narození)
K čemu vám to je, když během vyhrané bitvy padnete hned v první den útoku? A pochybuji o tom, že mladí kluci ze sedlácké rodiny v Modlíkově měli vůbec nějakou motivaci bojovat za císaře pána. Pochybuji! Vždyť kdo z rodilých Čechů opravdu miloval Rakousko-Uhersko? A když ano, tak trpět za ně a zemřít mladý? Opět pochybuji! Komu se chce trpět a zemřít ve válce, na jejímž vzniku nemá ani žádnou účast?
Na jaře roku 1915 měli v Modlíkově 29 velice krušno. Tatínek obou bratrů a sester, František Halík (*1865), už byl očividně po smrti, kvůli válce už na statku neměli ani koně a na všechno zbyla jen jejich maminka Kateřina Halíková, rozená Klementová (*1865) a moje prababička Marie Pospíchalová, rozená Halíková (*1895 – 1972) a její sestry. Oba její bratři, Adolf a Josef byli navždy ztraceni kvůli válce. Zatím nemám ověřeno, jestli prababička Marie měla dvě sestry, anebo ta jedna byla sestřenice. Každopádně připadaly na ně úkoly, které před tím měli na starosti jejich bratři a otec. Prababička Marie vzpomínala, jak bez koní musely zapřáhnout krávy a s jejich pomocí zorat pole, aby se vůbec dalo zasít. Nebylo jim ještě dlouho co závidět! Prababička se vdávala až v roce 1919 za Tomáše Pospíchala z čísla 21.
Z vojenských archivů vím, že mrtví vojáci z této bitvy jsou pohřbeni v Tursku, kde je podle záznamu pohřben i Josef Halík. Hřbitovy tam jsou v okolí ještě dva další z této doby, číslo 138 a 140, ale v záznamu se píše nikoliv u Turska, ale přímo Tursko, takže to musí být hřbitov číslo 139 zde:
Navíc další dva hřbitovy leží blíže jiným obcím. Ale stejně se v rámci cesty podívám i na hřbitov číslo 140. Doufám, že brzy tam budu moci Josefovi vytvořit improvizované pietní místo!
Jinak fotek z východní fronty je k dohledání dost. Na této své webové stránce jsem těžil z vícero běžně dostupných zdrojů, nejen z rodinných a vojenských:
https://cs.wikipedia.org/wiki/18._p%C4%9B%C5%A1%C3%AD_pluk
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDchodn%C3%AD_fronta_(prvn%C3%AD_sv%C4%9Btov%C3%A1_v%C3%A1lka)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Gorlice
https://valecnehroby.mo.gov.cz/aktuality/bitva-u-gorlice-1915
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_rusk%C3%BD_%C3%BAstup
https://forum.odkrywca.pl/topic/180816-i-wojna-%C5%9Bwiatowa-8211-jaros%C5%82aw-radymno/