Moje obhajoba

2024

Žel jsem toto musel napsat kvůli několika příbuzným, co se do mě hrubě naváželi za to, že žiju samotářský život. Nechtěl bych, aby to vyznělo jako seznam křivd. Žádný si tu nevedu, jinak bych zde zachytil výrazně vážnější události. Jen vypisuji principy, na které narážím nepřetržitě. Vidím to asi jako účastník silničního provozu. Celý život jsem se na silnicích choval naprosto zodpovědně po všech stránkách, ale stejně mám zmrzačené části těla po dvou dopravních nehodách, které jsem nijak nezavinil. Přečtěte si, jak jsem měl všechno dokonale zajištěné zprava, ale ono to přišlo zleva. Jak říkám, toto není seznam křivd, jinak by v něm byly vážnější věci. Níže se věnuji zážitkům, které ve svém životě považuji za zcela absurdní. "A terazky mi povedztě, Kefalín, čo vy si predstavujetě pod takým slovom absurdný?"
 
Celý život žiji sám úplně po všech stránkách, kromě jednoho jepičího manželství. A ne proto, že bych si to takto přál a někdy plánoval. Hodně jsem se o tom rozepsal na svých prvních webových stránkách, aby bylo zřejmé, proč tomu tak je. Celý život mi to permanentně vadilo, že žiji sám bez protějšku opačného pohlaví a celý život jsem se choval tak, abych tento stav změnil v pravý opak. Podotýkám, že moje snaha probíhala se zodpovědností mně vlastní, takže žádné povrchní, tělesné a krátkodobé úlety ve vztazích se mě netýkaly. Taky jsem se vždy choval zodpovědně, abych nemohl skončit takto rozvedený, jak jsem skončil. Pochopitelně, že v době, kdy jsem byl bez Pána Ježíše světák, mě ani nenapadlo slovy učitele národů "pídit se za hampejznými ženštinami." Na to bych neměl žaludek. Z mravních důvodů jsem se štítil navštěvovat všelijaké vesnické diskotéky. Navíc to, co se na nich hrálo, bylo proti mému vytříbenému hudebnímu vkusu. Ale po rozvodu si supluji chybějící ženský element skrze ty nejslušnější a nejlepší kámošky, které kolem sebe mám. A v podstatě to jsou vztahy, kterými žiji celý život. Krom toho máme zcela neporušený srdečný vztah s mými dospělými dcerami. Moje hluboké platonické vztahy s okolními ženami připomínají úžasný vtip Karla Šípa, pronesený v jednom zábavním pořadu. V té scénce se ho ptali: "Pamatujete si na svůj první sexuální zážitek?" A on odpověděl: "Já už si nepamatuji ani na ten poslední!" :-D :-D :-D Samozřejmě, že jsem se v 23 letech ženil jako panic a bral jsem to jako ctnost. Ale stejně vám každý slušný světák potvrdí, že sexuální život je akorát třešničkou na dortu v případě funkčního vztahu. Mnozí lidé se pokoušeli nefunkční vztah udržet skrze sexuální život, ale nikomu se to nepovedlo. Leda tak dočasně, ale o to více nefunkční vztah poté vyhnil.

Také hodně čtu o věcech kolem sebe a nemohl jsem si nevšimnout určitých zákonitostí, které jsem vypozoroval v partnerských vztazích všude kolem sebe. Tady vypíšu, čeho jsem si za život všiml.

Dočetl jsem se, že nejhorší zločinci dostávají do vězení milostné dopisy třeba i od úplně cizích žen. Za dlouhé roky jsem četl o mnohých svatbách v mnohých věznicích, kdy si svobodná žena vzala odsouzence a pak čekala, až ho časem pustí. Mnohokrát jsem četl, jak z vězení propuštěný vrah se brzy oženil. Dochovaly se zprávy o tom, jak Adolf Hitler dostával desítky tisíc dopisů od žen, které s ním chtěly mít dítě. Spartakiádní vrah dnes rovněž žije rodinným životem. Pak je tu nekonečný počet méně extrémních příkladů. Sám jsem kolem sebe viděl mnohokrát, jak naprosto problémoví chlapi mají doma fungující vztah. Sňatkovým podvodníkům vždy leží u nohou několik žen současně, které se pak u soudu za něho přimlouvají, aby nebyl potrestán.

Kdybyste náhodou zabrousili někam na diskuzní fórum, kde si matky na mateřské sdělují své zážitky, tak co se tam třeba dočtete? Ženy tam píšou, jak jejich chlap například nevydělává peníze, pije, kouří, fetuje, hraje automaty, sází, nestará se doma o děti, nedělá domácí práce, anebo ženu a děti rovnou bije. A vidíte? Takto problémoví chlapi mají doma de facto oddané manželky. Však současní youtubeři si toho dávno všimli a sami si z toho dělají legraci. Třeba tato parodie mi přijde vtipná: :-D Poslal jsem ji svým kámoškám a ty se také smály dost. :-D 

https://www.facebook.com/share/r/1DjVHaeEkA/

Na druhou stranu, když jsem byl student, tak jsem roky strávil ve třídě s Jirkou. Ten měl geniální hlavu všemi směry a brzy jsem si všiml, že na housle je takovou hlavu opravdu škoda. Jirka nakonec úspěšně dostudoval konzervu i AMU, ale houslemi se živit nemusel, ačkoliv hrál výtečně. Stal se z něho v úplně jiném oboru profesor na Karlově univerzitě. Ale během studií na střední a vysoké škole s ním žádná holka nechtěla chodit. Dnes (2024) je nám oběma 44 let a Jirka je pořád svobodný a bezdětný. Přitom v jeho případě se určitě nedá mluvit o tom, že by byl jakýsi nepraktický intelektuál.

Pak jsem krátce pracoval v Národním divadle, kde jsem potkal pana dirigenta Vondrušku, herce z divadla Járy Cimrmana. Jaký byl tento člověk génius! A také ho žádná žena nechtěla. Takových podobných osudů je však kolem nás dlouhá řada, dá se o nich dočíst a všechny osobně neznám.

Vypozoroval jsem, že v každém větším kolektivu se najde nějaká Lída Baarová, které nejvíce imponuje nějaký tamější Goebbels. To by vydalo na celé pojednání. A také jsem za celý život nepoznal větší procento svobodných a bezdětných lidí, než v evangelikálních křesťanských sborech, kde se poslední čtvrtstoletí pohybuji. Znám ve sborech lidi, co by se nikdy vážnému vztahu a založení rodiny nebránili, přesto za celý život nechodili ani s jedním člověkem. A nevšiml jsem si, že by se jim samotným nějak příjemně žilo, čili že by byli sami dobrovolně, a že by se jednalo o lidi nevhodné pro rodinný život. Zvlášť, když žijí zcela bezúhonně a mnohými neřestmi světáků netrpí. Bezúhonným životem mám na mysli naprostou nezávadnost vůči naší společnosti, protože vůči Bohu nejsme nikdo zcela bezúhonní. Naopak tito křesťané jsou svou mnohou činností velice prospěšní svému okolí. Osobně znám jednoho vynikajícího mladého bratra v Kristu, který je svými osobními a duchovními vlastnostmi velmi vzácný. A žádná česká věřící holka s ním také nechtěla chodit, až si nakonec našel nevěstu v Maďarsku a konečně mají funkční rodinu. A ty svobodné věřící české holky v jeho okolí stále čekají, nevím na koho.

Nyní budu mluvit o vlastní zkušenosti a ono to bude zprvu vypadat, jako kdybych propadl sebelítosti. Tak tomu však není! Hudební terminologií a slovní hříčkou vypadá můj článek jako lamento nad ostinátem. :-D Já strávil v sebelítosti nějaký čas, ale už jsem z ní dávno vyrostl a pokročil dál. Opravdu je to pro mě uzavřená minulost, žiji přítomností a těším se na ještě lepší budoucnost. Nejprve budu muset vypsat vlastní obhajobu před lidmi pro případ, kdyby to úplnou náhodou bylo potřeba. Obhajobu před Bohem už mám, můj obhájce je můj drahý Spasitel Pán Ježíš, který radši na mém místě vytrpěl Boží soud, abych nemusel trpět já.

Kdo mě málo znáte, jen připomenu, že do svých 21 let jsem byl de facto nevěřící člověk. A když jsem se do té doby ucházel o nějakou nevěřící holku, situace byla stále stejná, jako když jsem se po svém obrácení k Pánu Ježíši ucházel o holku věřící. Nebyla mi dána jediná šance k normálnímu chození s holkou. Takže to, že jsem nyní evangelikální křesťan, nehraje žádnou roli. Ale ze studentských dob, kdy jsem byl čistokrevný pohan, se mi vybavují dnes už velice vtipné příhody. Když se mi nějaké děvče líbilo, tak jsem se kolem něj začal točit a vyzvídat, co je ona zač. No a taková holka mě s železnou pravidelností vždy zazdila slovy, že bych si měl najít holku. :-D A co asi tak právě teď dělám? :-D :-D :-D Anebo druhá nejčastější odpověď vždy byla: "Já už od včerejška s někým chodím." :-D :-D :-D 

Boží slovo mluví hodně o manželství, já uvedu jen hlavní text, který jsem měl během svého manželství neustále na mysli. Efezským 5:25 - 31

"Muži, milujte ženy, jak i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil očištěním koupelí vody v slovu, aby sám sobě představil slavnou církev, nemající poskvrny ani vrásky ani cokoliv takového, ale aby byla svatá a bezúhonná. Tak jsou povinni i muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale vyživuje je a něžně chová tak, jako i Kristus církev. Jsme totiž údy jeho těla. Pro tuto příčinu opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, i stanou se ti dva jedním tělem."

Když jsem byl ženatý, tehdy jsem v křesťanském sboru fungoval jako laický kazatel. Proto na mou morálku byly vkládány ještě větší nároky, než kdybych veřejně nevystupoval, ačkoliv já na svou morálku neustále kladu velké nároky a daří se mi žít stále bezúhonně. Zkrátka takový slovem sloužící bratr musí být doslova a do písmene svatý a neprůstřelný. Samozřejmě, že já znám vlastní chyby, Boží slovo mi dávno nastavilo zrcadlo, takže vím, na čem jsem, ale když se nemoudře porovnám s ostatními bratry ve sboru, tak zjistím, že oni mají tytéž chyby taky, kdežto oni se ve zdraví a v pokoji dožili se svými manželkami zlaté nebo diamantové svatby. A všichni jsme mohli vidět, že navenek i v soukromí měli tito bratři ideální a plně funkční manželství. Také nemám žádné viditelné neřesti, jediné neřesti, co mám, jsou jen v mé hlavě, nejsou vidět a jsou jen mezi mnou a mým Pánem, kterému nic nezastírám. Já jsem se opravdu ženil jen jednou a na celý život, podle toho jsem se choval zodpovědně před svatbou, během manželství, i po něm. Ovšem moje manželka tyto hodnoty nikdy nesdílela a já to zprvu vůbec netušil kvůli její dokonalé přetvářce. Jakožto zbožný evangelikální křesťan bych si správně nikdy nesměl vzít za ženu nějakou nevěřící holku a založit s ní rodinu, ale já byl přesvědčený, že moje nastávající manželka zbožná je. I sbor byl přesvědčený. Ve sboru mi ji představili jako zbožnou sestru v Kristu a válcovali nás zdánlivě duchovními řečmi, abychom se vzali "za tři nebo čtyři měsíce". Já byl zamilovaný s růžovými brýlemi na očích. Je známo, že zamilovaní lidé dělají rozhodnutí, která střízliví nedělají. Motivační řeči věřících lidí ve sboru jsem mylně vnímal jako Boží znamení. Bez jediné předchozí vztahové zkušenosti jsem neměl tušení, že některé zlé věci z partnerčiny strany se ve vztahu nesmí vyskytovat. A skrze růžové brýle jsem si nepřipustil, že by to později mohlo být moc vážné. Tohle dohromady byla smrtící kombinace, která mě urychleným sňatkem poznamenala po zbytek života. Svatbu jsme měli ve sborovém domě a oddával nás jeden z tehdejších starších. Byl na mě ušit veliký podvod, více jsem všechno rozebral na svých prvních webových stránkách o duchovních tématech, konkrétně o tom píšu v kapitolách "Zkušenosti, Zlé zkušenosti" a v kapitole "Cizoložná manželství" o tom píšu v posledním odstavci pod čarou. Tady se k tomu vracet nebudu.

https://petr-pavlicek0.webnode.cz/

Od svých několika předků, a v dospělosti od Pána Ježíše, jsem se naučil praktikovat takzvanou bezpodmínečnou lásku. A pak už jsem na ni po zbytek života jenom a pouze doplácel. :-D Zase to vypadá, že se lituji, ale já už se hodně dávno nelituji, já to jen suše konstatuji, že za mou čistou a zcela bezpodmínečnou lásku mi ženská odplatila tím nejhorším způsobem, co žena může chlapovi udělat. A to nepřetržitě žiji zcela bezúhonný život. Zkráceně řečeno, u nás doma to po čase vlivem mé manželky vypadalo, jak když si večer na Primě pustíte Krimi zprávy, na což já nikdy nebyl z rodiny zvyklý a ve sboru jsem se s tím taky u nikoho nesetkal. To byl hodně velký šok. Mylně jsem si myslel, že když budu tiše v domácnosti fungovat dál, manželka se uklidní, ale to byl zásadní omyl, ona si ke mně a k dcerám dovolovala o to více. Když jsem nakonec požádal o pomoc úřady, nepomohly mi, protože tehdy ještě nebyly v platnosti zákony o domácím násilí. K tomu se moje manželka dlouhodobě netajila s tím, že se pořád chce rozvádět, pořád se chce rozvádět a pořád se chce rozvádět. Já zase pocházel z rodiny, kde jsme široko daleko do roku 2008 žádný rozvod neměli a byl jsem vychován, že rozvod není řešením prakticky nikdy. To už je dokonce nad slova Pána Ježíše, který mluvil o vážných situacích, kdy je rozvod možné dopustit. Mojí manželky jistá nejlepší kamarádka jí s rozvodem aktivně pomáhala a nakonec jí pomáhala i v 13 let dlouhém nepůjčování dětí, ale to už bych odbočoval. Moje manželka odešla ze sboru takzvaně do světa a začala si hledat další a další muže, ale to bych taky odbočoval. Když kolem sebe vytvářela nové známosti, mezi kterými pak chtěla začít žít nanovo, tak těm lidem říkala o mně toto:

"Manžel mě a dcery bije, je bezbožný, na věřícího si jen hraje, nedává nám peníze, doma není, nestará se o děti ani o provoz domácnosti a je mi s cizími ženami nevěrný."

Toto žena tvrdila o mně výhradně těm lidem, kteří mě nikdy nepotkali a neměli na mě žádný kontakt. Proto se tyto pomluvy ke mně dostaly až s hodně velkým zpožděním. Ještě dnes je hromada žijících svědků, v čele s mými dospělými dcerami, kteří vám potvrdí, že nic z toho zdaleka nebyla skutečnost. Proto celou tuto kapitolu píšu, abych se teď a tady veřejně obhájil před lidmi, kdyby to úplnou náhodou bylo někdy potřeba. Když se zeptáte dcer, uděláte nejlépe, ty si se svou matkou vytrpěly opravdu mnoho a zanevřely na ni kvůli tomu. A já vezmu jednu její lež za druhou. Po rozvodu se dokonce párkrát stalo, že některé matky si ke mně daly vlastní mimina na hlídání, když viděly, jak to s nimi dobře umím. Říkaly, že jsem lepší, než kdyby si najaly nějakou bezdětnou studentku.

Možná řeknete, když zde sám mluvím o své bývalé manželce, tak jsem zaujatý a nejsem objektivní. Že bych se zde chtěl vylíčit jako dokonalý a ji jako tu zlou. Každopádně to, co zde uvádím, mohou podrobně potvrdit mé dospělé dcery, které si s vlastní matkou zažily to, co nikdy zažít nechtěly, a podle toho k matce dnes mají svoje vlastní postoje. Rovněž příbuzenstvo bylo mnohdy svědkem těchto zlých věcí a s manželkou jsme měli hodně společných přátel, kteří rovněž viděli u nás to, co viděli. Proto by mělo stačit svědectví těch ostatních a já se můžu se svědectvím upozadit.

Tak za prvé: V dětství jsem si dal předsevzetí, že nikdy nebudu bít svoje děti a to jsem dodržel. Kdežto bývalá manželka je tloukla odjakživa a zbytečně. Nikdy jsem manželku ani dcery nebil! Na manželku jsem nevztáhl ruku dokonce ani tehdy, když mě k tomu svým hrubým chováním dráždila. Dcery jsem nemusel tlouct ani výchovně, protože to nikdy nebylo potřeba. Já s nimi nikdy neměl jediný výchovný problém, ony mne vždy respektovaly jako přirozenou autoritu a vždy jsem se s nimi domluvil na všem, co bylo potřeba. Na prvních webových stránkách však píšu, že moje manželka za své chování byla mnohokrát soudně trestaná, dcery by vám řekly, za co.

Za druhé, zbožně jsem se choval vždy, abych v divokém domácím prostředí nezkompromitoval svou morálku. Zbožně se chovám doteď a za ty desítky let s Pánem už jsem vykázal i nějaké ovoce Ducha, zatímco moje bývalá manželka žije trvale bezbožně také už desítky let.

Za třetí jsem dával manželce tolik peněz, že jsme nikdy nemuseli mít hluboko do kapsy. Moje manželka nikdy nebyla z finančních důvodů nucená pracovat, však také byla s dětmi doma a hmotně jsme měli úplně všechno. Já jsem po narození naší prvorozené Lenky byl dva měsíce doma úplně, protože jsem viděl, jak manželka svou novou roli nezvládá. Najednou mluvila, že druhé dítě už nechce nikdy a to ještě nevěděla, že je už podruhé těhotná. Brala sice hormonální antikoncepci, ale očividně ji brala špatně. Mimochodem potkal jsem dvě ženy, jednu se čtyřmi dětmi, druhou se sedmi, a ani jedna neměla se svou mateřskou rolí problém, aby při druhém dítěti potřebovala mít doma placenou chůvu. Pokud jde o mě, dokud jsme byli manželé, já pracoval v průměru 20 hodin týdně, čili jsem se mohl v domácnosti velmi aktivně zapojovat. A ono to bylo i nutné, abych všechno kolem mimin a domácích prací zvládal, protože manželka ne vždy fungovala. Přesto jsme měli peněz dost a nechci zde odbočovat, jak žena s takovým přísunem financí se utrhla ze řetězu a začala peníze rozhazovat. Ironie osudu byla ta, že po rozvodu jí velký přísun peněz ustal a nedokázala si ho na mně vynutit ani soudně. Soudkyně jí musela vysvětlit, že žádá po mně naprosto absurdní částku, kterou bych měl posílat každý měsíc. Aspoň poznala, kam vedlo to její lživé tvrzení, že jí údajně nedávám peníze. I tak jsem nepřetržitě platil velké výživné na dcery, které jsem nemohl pravidelně vídat. Platil jsem beze změny i v době, kdy mě srazilo auto a 5 měsíců jsem ležel. Dcery si však stěžovaly, že mají pořád málo a stalo se nejednou, že kvůli tomu utrpěly. Tak jsem každé dceři založil účet s platební kartou a ty samé peníze jsem jim posílal přímo a ne přes jejich matku. Hned druhý měsíc poté mi dcery řekly: "Od té doby, co žijeme přímo ze Tvých peněz, si žijeme jako prasata v žitě!" Takže tady vidíte, že bývalá manželka peníze ode mě pro dcery používala akorát na vlastní potřebu.

A za čtvrté jsem jí nikdy nebyl nevěrný a už vůbec ne fyzickým způsobem. Já jí byl věrný dokonce až do absurdit, ale stejně mi to nebylo nic platné a takto zle o mně mluvila. Ovšem u ní se celé roky vyskytovalo to, čemu se odborně říká patologická žárlivost, anebo chorobná žárlivost. Neměla žádný důvod žárlit, ale vadil jí i pracovní telefonát s mou kolegyní v důchodu, vadila jí i moje vlastní sestra. Já vás zde ušetřím mnohých tragikomických historek o tom, jak manželka bezdůvodně chorobně žárlila. Trpěla tím celá naše domácnost a ovzduší doma bylo už nedýchatelné. Jenže ona ve své zlobě nezůstala jen u slov. Slovně bych se dokázal hravě obhájit, takto jsem však nemohl dělat vůbec nic. Zcela absurdní je, že jsou někteří doopravdy nevěrní chlapi, kterým ženy dokážou odpustit. Já byl věrný až ostatním k smíchu, ale stejně se se mnou doma zacházelo jak s největší špínou a vyvrhelem. Zde jsem se veřejně obhájil z toho nejhoršího, co o mně mluvila cizím lidem. Jenom mě mrzí, že i když mě rozvedla mnohokrát soudně trestaná ženská, našli se křesťané, co se na mě dívají divně jenom proto, že jsem rozvedený. Přitom nikdo z nich si něčím podobným osobně neprošel, nikdo z nich ve své rodině takové extrémy nezažil.

Později mi bývalá žena odmítala cca 13 let pravidelně půjčovat dcery. Do toho se snažila přesvědčovat její okolí, že údajně nemám o dcery zájem. Situace dospěla do tak tragických rozměrů, že v jednom období jsem vlastní dcery potkal pouze 3x během dlouhých dvou let! A když byly dcery ještě předškolní, ani jsem jim nemohl volat a psát na mobily. Na OSPODu a na soudu však moc dobře věděli, jaký mám o dcery neustálý zájem, ale nebyla tady jediná autorita, která by ženu přiměla změnit chování a smýšlení. Ušetřím vás nekonečnému výpisu všech jejích intrik a podrazů, jak bojkotovala moje kontakty s dcerami. Brzy i moje dcery samy od sebe pochopily, jaký mám zájem o ně samotné a o jejich prospěch. Navíc jsem nikdy v životě nedělal takovou špínu, že bych před nimi mluvil zle o jejich matce! Dcery samy od sebe si s blížící se dospělostí vydupaly na úřadu a na soudu, aby mě mohly vídat pokaždé, když ony samy si to budou přát, a ne, aby jim o tom rozhodovala matka. Od té doby jsme spolu v neutuchajícím kontaktu a užíváme si spolu mnoho dobrého. Ale v těch nekonečných 13 letech, kdy jsme spolu nemohli pravidelně bývat, nenechával jsem to jen tak. Ve volných dnech jsem například nenápadně hlídkoval v ulici, o které jsem věděl, že tudy dcery chodí ze školy domů. Neznal jsem jejich školní rozvrh, ale přibližně z pěti dnů mého hlídkování jsem je průměrně jedenkrát zastihl na cestě domů, kdy jsem je mohl doprovodit, pokecali jsme si, anebo jsme ještě zašli na zmrzlinu. Bývala to naše vřelá a radostná setkání. Anebo jednou se stalo, že soudkyně v našem případě udělala úřední chybu, ve které byla zainteresovaná i úřednice z OSPODu, kdy špatně napsala návrh k soudu, kvůli čemuž jsem dlouhou dobu nemohl dcery vozit na víkendy na Vysočinu. Frustrovalo a trápilo mě to moc. Aniž by mi to někdo poradil, sám jsem napsal úřední formou stížnost na soudkyni. Předseda soudu mé stížnosti vyhověl, učinil nápravu v našem řízení, kázeňsky soudkyni postihl a my jsme měli konečně otevřenou cestu ke společným víkendům. Dokonce se v mém okolí našli lidi, kteří mi radili, abych na dcery zapomněl a založil druhou rodinu. Fakt jsem je nechtěl poslouchat! Bylo by to beztak ještě horší. Takže tady vidíte na zářném příkladu, že tímto stylem se rozhodně nechová chlap, který by údajně 13 let neměl zájem o vlastní dcery. Vždyť se mě žena snažila před soudem i křivě obvinit z velkých nemorálností, aby mě kriminalizovala, zničila mi život a soud mi zamezil v kontaktu s dcerami. Sice mě to stálo nějaké slzy z velkých úzkostí, ale státní moc jí takové obvinění smetla ze stolu, poněvadž mou bývalou ženu už tam moc dobře znali.

Další celý článek by mohl vzniknout o ženách, které sice mají na každém prstu deset chlapů, ale inteligenci a morálku někde na nule. O takové bych si ani neopřel koště, ale nebudu odbočovat od tématu zde.

Na Facebooku jsem vystupoval pod přezdívkou z dětství, protože jsem věděl, že pod mým jménem by mě bývalá manželka a její nejlepší kamarádka okamžitě vystavily své kyberšikaně. Jenže Facebook mi účet po čase zablokoval s tím, že se nejedná o moje občanské jméno. Tak jsem byl nucen přezdívku změnit na své jméno a představte si - do týdne mě ty ženy našly! Zjistil jsem, když jsem si koupil byt v Milovicích, že ony dvě o mně začaly rozšiřovat další nebetyčnou lež: Prý jsem si vlastní byt koupil proto, abych v něm mohl provozovat poměry s cizími ženami na jednu noc! Světák by se nad tím ani nepozastavil, kdybych si několik let po rozvodu koupil byt jako šmajchlkabinet. :⁠-⁠D Však stojí za povšimnutí, že tímto způsobem života jsem nikdy nežil ani v mladých letech, kdy jsem byl čistokrevný pohan. Což teprve teď! Manželky nejlepší kamarádka si vytvořila na Facebooku falešný profil, kontaktovala mě a dělala ze sebe moji údajnou sousedku v Milovicích, která by se se mnou chtěla aktivně přátelit. Kolikrát mě jakoby zvala k sobě domů, nabízela mi výborné jídlo, a tak dále. Asi čekala, že ji začnu svádět a budu to na ni zkoušet. Nedočkala se! A až dlouho poté, co se nedočkala, jsem ji odhalil jako falešný účet zřízený za účelem mě mravně kompromitovat. A zase světák by se nad tím ani nepozastavil, kdybych se řadu let po rozvodu spustil se sousedkou. :⁠-⁠D Škoda slov! Tyto dvě ženy by mě i tak chtěly veřejně zostuzovat. Od té doby se raději veřejně nijak netajím faktem, že jsem kvůli nemoci a lékům trvale umrtvený a mám zcela impotentní tělo. Bude mi milejší, když se mi hlupáci v okolí budou posmívat jako impotentovi, než aby tyto zlé ženy za mými zády ze mě dělaly proutníka. Pravda nade vše!

Uměle vytvořená pověst proutníka se mi opravdu nehodí! Kdysi dávno o pauze během natáčení jsem se jenom otřel o mladou holku, která mi překážela v přístupu k prvnímu pultu. Opravdu jsem si potřeboval jen sednout. Ona uhnula, já si sedl a nic se nedělo. Obešlo se to beze slov. Pak jsme hodinu v kuse natáčeli, a když frekvence skončila, holka si stoupla před celý symfonický orchestr a začala směrem ke mně ječet, jak na nějakého úchyla. Pak se demonstrativně otočila a odešla. Kolegové i kolegyně byli jejím chováním sice pohoršeni, protože jak já k tomu přijdu, že ano? Ale od toho dne jsem žel musel prožít dlouhé týdny strávené v úzkostech, že mi asi přijde obsílka od soudu. A to je další absurdita z mého života. Žádná obsílka mi nakonec nepřišla, tak jsem se uklidnil, ale absurdní je, že holka známá svými lehkými mravy by čistě potenciálně mohla zničit život člověku, který o ženu nezavadí, jak jsou desítky let v kuse dlouhé. Po nějakém čase tato hysterka mi asi chtěla ukázat i svou vlídnou tvář, ale já jí nedal šanci, aby se udobřovala. Když musíte trpět strach a úzkosti, jako já, ono vás to naučí držet si ji napořád co nejdále od těla. A to nemluvím o tom, že když ona u nás v orchestru začínala, tak jsem jí hodně a nezištně pomáhal. Místo poděkování teror. :-D

S dlouhým časovým odstupem se tomu dokážu smát a zpívám si písničku Vlasty Buriana: To neznáte Hadimršku, děvčata! :⁠-⁠D

A nyní se naschvál porovnám s problémovými chlapy, o kterých jsem psal výše. Ono není moudré přirovnávat se k druhým lidem, protože není tolik důležité, co si o mně myslí druzí, avšak je podstatné, co si o mně myslí můj Pán. Ale schválně se přirovnám k těm lidem, co potkávám kolem sebe.

Od pěti let jsem zvyklý na sobě v hudební oblasti neustále makat. Mamánek jsem nikdy nebyl. Ve 14 letech jsem přišel z vesnice do Prahy na intr a od té doby jsem byl částečně samostatný. Po škole jsem si hned našel práci, osamostatnil se úplně, oženil se a založil rodinu. Jakákoliv práce v domácnosti a u miminek mi nikdy nebyla cizí. Perlička je, že manželce jsem taky chodil kupovat vložky a nestyděl jsem se u toho v obchodě. :-D Když manželka dokázala doma z ničeho vyvolat úplně zbytečnou hádku, nikdy jsem doma neřval a nemluvil sprostě, vždy jsem jednal věcně a konstruktivně. Během naší manželské péče o dvě miminka jsem se nikdy nevěnoval svým koníčkům, nevyhýbal jsem se žádné domácí práci a uměl jsem plně obsloužit obě miminka, protože manželka ne vždy fungovala. Takto jsem v domácnosti a u mimin fungoval do poslední hodiny společné domácnosti, i když už bylo jasné, že manželství je v troskách a půjdeme od sebe. Tohle manželka o sobě říct nemůže, ta už zvlášť poslední společný rok v domácnosti žila, jak žila. Nikdy jsem neměl sebemenší problémy se zákonem. Nikdy jsem nechlastal, alkohol kvůli svému zdraví nesmím ani cítit. Neutrácel jsem za cigarety, ani za další neřesti. Peníze jsem nesázel, kamarádům se aktivně nevěnoval... Když jsem průměrně 20 hodin týdně pracoval, přišel jsem domů a nezřídka jsem ještě do půlnoci dělal domácí práce, noc jsem strávil s novorozenětem a ráno šel třeba zase pracovat. A k fyzickému násilí jsem nikdy nesáhl ani přes její četné provokace. Naši společní přátelé se snažili manželce vysvětlovat, že se rozvádí absolutně zbytečně, ale nebrala je v ničem v potaz. Dnes s nadhledem a odstupem času se mi s úsměvem na tváři vybavuje ten starý vtip, připomíná se mi v mysli takřka denně a pořád se mu moc směji:

"V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Má šest pater a kvalita mužů roste s každým patrem. Je v tom ale jeden háček: Jakmile již žena vejde na vyšší patro, nemůže už sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu. A tak vchází první žena s vážným zájmem o koupi muže.

V prvním patře vidí ceduli:

"Tito muži mají práci."

No, to už je něco, můj bývalý ani práci neměl - pomyslela si žena, ale podívám se, co je výš.

Ve druhém patře byl nápis:

"Muži zde mají práci a mají rádi děti."

Pěkné, ale podíváme se, co je výš.

Ve třetím patře byla tabulka:

"Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní."

No čím dál tím lépe - pomyslela si - ale výš to už musí být....

Ve čtvrtém patře si mohla přečíst:

"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích pracích."

Sladké, jak sladké... Ale zkusím ještě o patro výš.

V pátém patře stálo:

"Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli."

No to je neuvěřitelné, přímo zázrak - pomyslela si žena - ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš!?!

A v šestém patře si velice překvapená žena přečetla:

"Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět."

Podívejte se na statistiku internetových podvodů. Každý den se někde stane, že nějaké osamělé ženské se zdají špatní všichni chlapi, které osobně zná. Kvůli svému myšlení pak pošle miliony korun z vlastní kapsy nějakému imaginárnímu doktorovi nebo vojákovi v zahraničí. Anebo se ještě k tomu rozvede s vlastním manželem, protože uvěří, že si ji přes internet namluvil Brad Pitt. (skutečné případy) Ale ano, chlapům se to stává taky, že naletí přes internet na falešnou ženu, ale chlapi mají častější jiné nešvary. Pokud budu mluvit o nešvarech cizích chlapů, které mi zasahují do života, zmíním jen jeden příběh. Dlouhé roky funguji tak, že k dámské společnosti přijdu nejčastěji v orchestru, když je náhodou na natáčení nebo koncert objednaná nějaká moje dobrá kámoška. Tak aspoň využijeme několik málo minut během pauz k tomu, abychom probrali život a pokecali. No a jistý ženatý kolega s mladou rodinou se kvůli tomu do mě začal navážet, jako kdybych mu snad lezl do jeho harému. Proč to dělá? On má celý život kolem sebe někoho, a doma má taky opačného pohlaví dost. Já jen paběrkuji volné minuty k platonickým kontaktům.

Když se vrátím do doby, kdy jsem byl po základce čerstvý student v prváku, tak mě taky napadlo vyrazit se spolužáky a spolužačkami do hospody a trochu se začlenit do kolektivu a seznámit se. Jenže to jsem neměl dělat! Nejdřív jsem introvertně seděl a sledoval situaci. Místo toho, abychom si u stolu všichni povídali jako rovní s rovnými, tak dva spolužáci ještě před tím, než jsem se stačil jakkoliv projevit, mě začali u děvčat krajně nevhodným způsobem zesměšňovat, urážet a posmívat se mi. Asi chtěli, abych jim nedělal u holek konkurenci, každopádně mě z takových posezení navždy vyléčili.

Přestože vám moji nejbližší řeknou, že jsem se osvědčil jako živitel, táta i manžel, ve srovnání s problémovými chlapy se mi nikdy v životě nestalo, že by se mnou nějaká holka chtěla chodit. Nekecám! Až na tu jednu nevhodnou, která se mnou chodit chtěla. A to je další absurdita. Znáte ve svém okolí chlapa, se kterým žádná nikdy nechtěla chodit? :-D Proto jsem se taky ženil s nulovými zkušenostmi, kvůli kterým jsem neprohlédl boudu, která na mě byla ďáblem ušita. A ve srovnání s uvězněnými vrahy se mi nikdy nestalo, že bych od holky dostal milostný dopis. Sám jsem jich přitom řadu hezky rukou na papír napsal. Nespočítám ani ty květiny, co jsem nosil, rande plánoval, večeře platil, drahé dárky dával, společné výlety provozoval... Jak jsem napsal výše, fakt to není moje sebelítost, dnes se tomu hodně nahlas směji, protože se mi daří tak, jak se mi v životě nikdy nedařilo, tím pádem mám řadu důvodů se nahlas chechtat. Jsem bohatý hmotně, duševně, i duchovně. Od nuly jsem se vypracoval na milionáře, ale je pravda, že se mi pořád vyplatí pracovat. Jenom mám víc času na koníčky, o kterých píšu na prvních webových stránkách. Nemusím se vůbec dřít, nemám v práci stres, z mé hmotné vaty aspoň budou živé mé milované dcery a občas dám nějaký praktický dárek té nejslušnější kámošce. Mnohokrát jsem četl příběh Jóba a vím, že o hmotné bohatství mě snadno může připravit nemoc, válka, či smrt. Ale zatím dobrý! Bohatý jsem rovněž duševně, vnitřně žiji velice bohatý život, jak už to u introvertů bývá, to by bylo na dlouhé psaní. A bohatý jsem i duchovně, protože jedině díky Bohu a Spasiteli už dnes přesně vím, kdo jsem, odkud jsem přišel a kam jdu. Toto jsou palčivé otázky, které jinak trápí celý svět a lidstvo odjakživa. Nebýt Božího slova, neznal bych na ně odpověď. 

V těchto dnech se stala v našem městě událost, která se po celém světě stává dnes a denně. Nějaký chlap zde zmlátil svou ženu, že ji odvezla sanitka. A ženská se z nemocnice vrátila k němu zpátky a stáhla svoje obvinění. 

Ve společnosti jsem už slyšel, že s hodnými kluky je nuda. Asi na tom něco bude, když v nejmenším nejsem problémový člověk a umím žít blažený a pokojný život. Jenže když já jsem čistě mezi svými, tak je dokážu bavit po celý večer třeba jenom humornými historkami ze života. A nepotřebuji k tomu ani alkohol. Jsem důkaz toho, že s abstinenty nuda není. Hodně spolužáků, kolegů a lidí ze sboru už jsem dokázal dlouhodobě rozesmívat a bavit. Paradoxně nejvíce kolem mě řvali lidi smíchy v době, když mně bylo duševně nejhůře. Já jsem svým humorem zaháněl hlavně vlastní chmury. Jenže kdybych kvůli trudomyslnosti sáhl po flašce, už bych se vezl jako mnozí ostatní. A ke svým starostem jsem se vždy stavěl čelem. Když jsem se ženil, tak manželce říkala jedna její kamarádka, že takoví kluci jako já, tišší a hodní, prý nebývají dostatečně mužní. :-D Vůbec netuším, jak to myslela. :-D Ale konkrétními věcmi jsem tyto kecy dávno spolehlivě vyvrátil. Když nám manželství ještě fungovalo, tak si manželka nemohla stěžovat na můj nezájem v posteli. spíše si ze mě dělala legraci, že mi bude muset koupit nafukovací Andulu, aby ode mě měla chvíli pokoj. :-D Sralbotka opravdu vůbec nejsem, nebojím se ani čerta. Například se podívejte na nejčerstvější událost, o které píšu na stránce o Václavu Glozlovi. Symbolicky jsem svého pradědu pomstil soudem s jedním zlým bolševikem a stalinistou. Řečeno čistě obecně, nezávisle na tomto stalinistovi, když někdo bude pronásledovat slabé a zranitelné, tak se jich zastanu tak, abych pronásledovatele zastavil. A nemyslete si! Ve Vysokých Tatrách už jsem taky potkal medvědici s mláďaty! Dá se toho o mně zjistit ještě více.

(Ale ano, to je vtipné! :-D Nebojím se pohnat stalinistu k soudu, jinde jsem bez bázně pacifikoval feťáckou svoloč, ve Vysokých Tatrách jsem úspěšně přežil medvědici s několika mláďaty, ale já se vlastně těch problémových žen opravdu bojím. :-D Přesně podle biblického přísloví: "Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí." Nějak mi to přijde, že tehdy ta medvědice byla předvídatelnější a představovala pro mě menší riziko, než co jsem párkrát v životě potkal mezi ženami. :-D )

Znovu podotýkám, že sám sebe opravdu nelituji, když si uvědomím, že se mnou nikdy žádná holka nechtěla chodit a já strávil celý život sám úplně po všech stránkách, kromě jednoho jepičího manželství. (Tedy ta jedna nejméně vhodná se mnou chodit chtěla, to ano.) Po rozvodu se mi začalo dařit i citově, takže nehrozí, že bych vůči ženám zahořkl a byl citově plochý. U mě není možné další chození a druhá svatba. Dočtete se jinde o mně, že mám od 35 let nemocné a zcela umrtvené tělo. Krom toho evangelikální křesťané se standardně nerozvádí, poněvadž nemají důvod. A rozvedené tragédie jako já žijí z duchovních důvodů v celibátu jako před svatbou. Uvědomil jsem si, že není možné žít po rozvodu v druhém manželství, anebo žít ve smilstvu, takže nyní mám kolem sebe úzký okruh těch nejslušnějších a nejlepších kamarádek, kterým můžu vždy napsat, zavolat jim, někam třeba vyrazit, anebo je navštívit. Z toho já prakticky neustále citově žiji, protože Pán Bůh mě výborně zná a On ví, že když třeba i na dálku se někde bude vyskytovat skvělá holka, která si mě váží, já už dokážu o samotě lehce přežít, protože pak už nejsem doslova o samotě. S Bohem není člověk nikdy o samotě, ale víte, jak to myslím. A přátelství se mnou je velice jednoduchá záležitost. Když vidím, že si mě nějaká holka váží, tak jí to vždy vrchovatě vracím, což ji zase velmi těší a mně dělá radost, když ji vidím veselejší. Takto můžu mít jedno přátelství teoreticky doživotně. Však se můžete zeptat mých dlouholetých a osvědčených kámošek, jak si mě ony samy chválí. Jde také o to, že evangelikální holka nikdy nebude chodit s rozvedeným chlapem, i kdyby mě před tím rozvedla stokrát bezbožná ženská. Evangelikální holka vždycky bude čekat na svobodného a bezdětného. A pochopitelně se bude vdávat jako panna, což je jedině moc dobře.

Ještě jeden postřeh ze života musím sdělit. Sice se mnou od doby mého dospívání nikdy žádná holka nechtěla chodit, ale víte, co se mi stalo už mnohokrát? Opravdu mnohokrát za mnou přišla nějaká kamarádka, kolegyně, bývalá spolužačka, a vyjádřila mi svou lítost, že jsme spolu nikdy nechodili, že jsme se nevzali, a že své děti neměla se mnou. A proč? Protože si špatným vztahem zkazila život a uvědomila si, že to zlé, co se jí stalo s jiným mužem, by se jí se mnou nikdy stát nemohlo, poněvadž já mám svou morálku a pevné zásady. Někdy ty holky žily s mužem takzvaně na psí knížku, on si ji nakonec stejně nevzal a rodinu s ní nezaložil. Já měl však zásadu, že chodit budu s holkou ne pro zábavu, ale za účelem pozdějšího sňatku a založení rodiny a dokázal jsem tuto zásadu v praxi.

V mém okolí se však během života objevilo několik holek, které mi z různých příčin začaly uměle vytvářet problémy. Příčiny by byly na dlouhé pojednání, v jednom případě to mám přesně potvrzené z první ruky, že holku k tomu donutil její chlap. Chlap jí zakázal se se mnou přátelit a jakkoliv komunikovat, protože bezdůvodně žárlil. Když se ti dva rozešli, tak mi to ta holka konečně prozradila. A ještě jedna, která se ke mně chovala úplně nejhůře, mě dokonce nenáviděla za vlastnosti, které člověka ctí. S tím nic neudělám. Tady to nevyřeším. Ale vždycky taková holka dopadla u mě tak, že jsem ji od sebe co nejvíce oddělil, jak v životě, tak v online prostředí, a i když u některých případů uběhla mezitím řada let, pořád ty holky obcházím co největším obloukem a v práci se vyhýbám i očnímu kontaktu. Copak jim nedochází, že se jich akorát bojím? S manželkou jsem si užil zlého příliš, moje dcery taky, trpěli jsme jak zvířata, máme trvalé následky, hlavně dcery se toho zla dlouho nemohly zbavit... Každopádně žádná ženská mi v životě nebude uměle vytvářet problémy. A když se taková objeví, musí z mého života úplně pryč. To víte! Když vás domácí násilí několikrát ohrozí na zdraví a nepřímo i na životě, tak vás to pěkně naočkuje do dalších let. Zvlášť když je toto vaše první a jediná zkušenost s manželským životem.

Na zlatokopku jsem taky narazil. Svého času ze sebe dělala moji nejlepší kámošku, pak si ode mě půjčila peníze a zmizela. Víte, díky Bohu ty peníze ve svém rozpočtu vůbec nijak nepoznám, ale poučil jsem se z této zkušenosti tak moc, že se mi to podruhé nemůže stát. Potom taková zkušenost je mnohem cennější než jakékoliv peníze.

Jako student jsem byl nešťastně platonicky zamilovaný do jedné spolužačky, tři a půl roku jsem pro ni dělal, co jsem jí na očích viděl, bylo v tom hodně mého sebeobětování, ale ona radši chodila s každým čertem, než aby chodila se mnou. Ale když jí ten čert ublížil a rozešli se, tak si šla vždycky pobrečet ke mně, to jo. Z její strany bylo vícero vadných věcí, které bych dnes nikdy netoleroval holce, o kterou bych se vážně ucházel. Poučil jsem se, ačkoliv poučení už v praxi využít nemohu. Spolužačka nakonec skončila bezdětná, dnes už jí táhne pomalu na padesátku. Bezdětná je nedobrovolně, protože zdravotní omezení k tomu nikdy neměla a vím, jak o výchově dětí v mládí mluvila. Jedna moje kamarádka taky dala přede mnou přednost jistému propuštěnému vězni a nedopadla dobře. Druhá moje kamarádka, objektivně nejkrásnější ze všech, se rozhodla, že se se mnou slušně přátelit nebude, a když mi nemohla v mém milém chování nic vytknout, nakonec si mi stěžovala, že jí neustále chválím její krásný vzhled. :-D A když jsme přerušili komunikaci, zjistil jsem později, že šla do vztahu s nějakým chlapem, který k ní žádnou úctu neměl. :-D Ale nejsměšnější příběh vám popíšu teď, ten je tak tragikomický, že se mu budu smát už navždy. :-D

Kdysi hodně dávno jsem dostal košem od 22 leté holky, která mi na rovinu řekla, že jistý dědek, (z pohledu mládeže), kterému tehdy bylo 62 let, je pro ni mnohem zajímavější a bližší. Ještě mi vyjmenovala vlastnosti, kterými je prý on lepší než já. :-D Uběhl nějaký čas, ona s tím dědkem otěhotněla, ale dědek ji za to vyhodil z bytu, protože nevěřil, že dítě je jeho. Svým dalším chováním vůči ní úplně popřel všechny údajně dobré vlastnosti, kterými byl prý on lepší než já. A já si zrovna vegetil doma ve svém bytě a najednou slyším zvonek. Jdu otevřít dveře a za dveřmi kámoška: "Béééééé!" :-D :-D :-D Opravdu jsem nic vtipnějšího ve vztazích nikdy nezažil! :-D A ano, jsem škodolibý, protože to je černý humor napsán samotným životem. Ještě dodám, že když se kamarádka s dědkem nakonec zdlouhavě soudila, tak dědek přišel na sezení k psychologovi, kde dostal za úkol nakreslit ženskou postavu. A představte si, že on nakreslil torzo bez hlavy a končetin, které mělo pouze prsa a přirození!!! :-D Tomu se snad ani nechce věřit! Nakonec dědek absolvoval u psychologa zdlouhavé testy osobnosti a má to na papíře černé na bílém, že je regulérní psychopat. A moje kámoška? Ta se nepoučila. Momentálně novým vztahem zase zachraňuje jednoho chlapa, který je otevřeně veliký mamánek a starý mládenec. A když se holka dostane vlastní hloupostí do potíží, tak neřekne o pomoc svému chlapovi, ani svým příbuzným, ale opět mně. Ovšem jindy si na mě vůbec nevzpomene. A nějaká nehmotná odměna směrem ke mně žádná, hmotnou nepotřebuji. Takhle jsem se jí věnoval skoro půlku života, ale při mých posledních nezištných a nákladných pomocí jsem byl její vinou vystaven duševnímu trápení. Několikrát otevřela moje dávno zahojené rány, které jsem utržil do svých 19 let, kdy jsem byl vězněm okultních a ezo bludů. Vizte moje svědectví na prvních webových stránkách. Neustále mě krmila těmi bludy, ze kterých jsem byl v 19 letech vysvobozen a několikrát mě chtěla seznamovat s jejími stejně smýšlejícími sektáři, od jakých se držím daleko rovněž od svých 19 let. Ačkoliv celé roky věděla, že jsou mezi námi duchovní rozdíly, nepřestávala mě otravovat svými bludy. A pak ještě byla uražená, když mě nakonec mezi bludaře bez mého vědomí přivedla, že jsem byl mezi nimi nervózní z nepříjemného překvapení a vůbec jsem s nimi nechtěl být, seznamovat se a mluvit. Díky tomu jsem si uvědomil, že už mi to za to trápení dál nestojí. Tak mě to s ní přestalo bavit. Poté se nakrkla i ona a je to oboustranné. Perlička na závěr: Jak jsem se s ní loučil, všiml jsem si, že jsem jí před několika lety poslal přes messenger několik zpráv, na které se nikdy za tu dobu neobtěžovala odpovědět. Hlavně, že já byl pro ni pořád na příjmu. :-D

Když jsem uvěřil v Pána Ježíše a byl jsem v 21 letech duchovní novorozeně, přátelila se se mnou jedna holka, která taky byla duchovní novorozeně, měli jsme si co říct, ale o žádném chození jsme spolu nikdy nemluvili. Jednou jsem přišel k ní domů na návštěvu, ale její mamka si myslela, že jsem něco jako nápadník. Okamžitě jí začala vyčítat, že ať si hlavně nikdy nevezme houslistu za muže, protože bych nedokázal ani opravit ten její starý barák. :-D Dnes se tomu také hlasitě směji. Je pravda, že vlastníma rukama barák neopravím, ale na opravu vydělat umím, anebo si rovnou koupím něco novějšího sám. Mimochodem s manželkou jsme si měli kupovat novostavbu v Praze, ale z toho sešlo jenom a pouze proto, že se neustále chtěla rozvádět. A jak jsem poslední možný den koupě nepodepsal papíry, protože se u nás doma z její strany nic nezlepšilo, tak jsme šli poté od sebe doopravdy.

Poznal jsem, jak je těžké si dobrou kamarádku udržet, i když člověk nedělá nic zlého a nemístného. Hezky jsme se kamarádili se spolužačkou Danuškou Krausovou, ta byla pro mě nejvhodnější kámoška pro každou dobrou věc, měli jsme společnou víru, muziku a spoustu dalšího. Ona také ve středním věku litovala toho, že jsme spolu v mládí nechodili, nevzali se a neměli rodinu, ale aspoň jsme se "na stará kolena" opravdu s velkou úctou kamarádili. Žel jsem o ni přišel, protože Danuška dostala velice rychlou rakovinu a nedávno (2024) zemřela.

Od mých 14 let jsem se 30 let v kuse kamarádil s jednou vzácnou duší ze třídy na konzervě a vydrželo nám to do středního věku. Hodně jsme za tu dobu společného odžili, hodně jsme se sdíleli. Za těch 30 let mezi námi nikdy nebylo nic tělesného, ke všemu když poslední roky byla kámoška šťastně vdaná s perfektní rodinou. Kámoška dobře věděla, že jsem odhodlán se s ní přátelit do nejdelší doby. A po 30 letech bez jakéhokoliv varování, a bez předchozího problému, mi ta holka dala podivným způsobem košem. Poslala mi ostrý mail. Obsahem slov úplně popřela to, co celých 30 let říkala, dělala a čím žila. Od té doby dělá mrtvého brouka a její dcera taky. Ta dcera, která mě při posledním setkání vítala s otevřenou náručí a běžela mi naproti. A tato kámoška mě rovněž při posledním setkání vřele vítala a pak se mile loučila. Jenže já tuším víc a umím číst mezi řádky, umím si dát dohromady jedna a jedna. Potvrzené to nemám, ale podle úplně všeho to vypadá, že to kámoška neměla ze své hlavy. Mohlo to být z hlavy jejího chlapa, kterému teoreticky mohlo vadit, že si po třicetiletém přátelství říkáme věci, které si lidé po třicetiletém přátelství říkají. Pokud je za tím opravdu její chlap, tak mi přijde ubohé, že by se bál impotentního samotáře, jako by mu takový mohl ohrozit harmonickou rodinu. Zvlášť když jsem na jeho budoucí manželku nikdy nic nezkoušel ani za svobodna. Vždyť já ji znám mnohem déle než on! Po 30 letech mojí bezpodmínečné a nezištné lásky jsem byl zavržen ostrým způsobem a od té doby celá rodina dělá mrtvého brouka. To se nikdy nedělá! A zrovna to bylo krátce poté, co mi v březnu 2024 umřela Danuška Krausová. Když jsem poté v září přišel po 30 letech o svou "nejku," uběhly ještě další dva měsíce a já se z obou ztrát zhroutil. Byl jsem na tom duševně fakt špatně, ale netrápil jsem se dlouho. Potřeboval jsem přátelskou pomoc, rychle jsem ji dostal a dobře to se mnou nakonec dopadlo. Akorát poté, co se vzpamatovala moje duše, se sesypalo moje tělo, takže jsem zbytek roku 2024 strávil ve špitálu. Jen jsem chtěl těmito příklady vylíčit, jak je těžké si dobrou kámošku udržet.

Například jednou jsem se chtěl skamarádit s jistou houslistkou, ale ona mnou hned první den naprosto pohrdla, když viděla, jaký jsem smíšek, vymýšlím vtipy, slovní hříčky, hudební recese a podobně. Já kdysi v mládí dokázal být smrtelně vážný a uměl jsem uvažovat do tak velkých hloubek, že málokdo dokázal mé hloubky plně pochopit. Ale poslední roky mého nynějšího života mám řadu vážných důvodů, být úplně vysmátý. A to si samozřejmě užívám plnými doušky, když to před tím nešlo. Daří se mi tak, jako nikdy, a vlastním jisté neotřesitelné jistoty, proto mám těžce vysmáto. Připomíná mi to příběh, který se stal králi Davidovi:

"Stalo se, že když Hospodinova truhla vstupovala do města Davidova, Míkal, dcera Saulova, se rozhlížela z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tancuje před Hospodinem, a pohrdla jím ve svém srdci... ... Když se David vracel, aby pozdravil svou rodinu, vyšla mu naproti Míkal, dcera Saulova, a řekla: Jak se dnes izraelský král oslavil, když se dnes odhaloval před otrokyněmi svých otroků, jako se odhalují jen nějací blázni! David Míkal odpověděl: Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého tvého domu a ustanovil mě vévodou nad Hospodinovým lidem, nad Izraelem, před Hospodinem se budu radovat. I kdybych byl ještě více zlehčován a byl ponížený ve svých očích otrokyněmi, o kterých jsi mluvila, jimi budu oslavován."

Ono je pro mě těžké si i novou kámošku získat. Po rozvodu jsem vícekrát nějakou zajímavou slečnu pozval na večeři. Vždycky ode mě zaznělo zcela explicitně, že bych v ní rád získal slušnou kámošku, že jí nemám v úmyslu svádět, ani s ní chodit. Drtivá většina takových mých pokusů končila naprostým nezdarem. Mohl bych napsat vtipné historky o tom, jakých bizarností jsem se dočkal poté, co jsem nějakou holku pozval na večeři za účelem slušného kamarádění. Ale asi by mi nikdo nevěřil, že některé moje zážitky z restaurací jsou vůbec možné. :-D Já se však přes to přenesl a dávám ty historky k pobavení svým kolegům v práci. Sice se tomu směju, ale kolegové nechápavě valí oční bulvy, anebo se pohoršují, že tohle se chlapům nikdy nedělá. Pokud však taková holka dokáže slušně odmítnout, je to ten lepší případ. Stále se k ní budu chovat s velkou úctou a s úsměvem. Já mám svoji úroveň a tu si držím. Každá má nárok slušně odmítnout a nic se neděje.

Oproti tomu mnohokrát se mi stalo, že holka viděla, jak se s ní chci slušně a na úrovni kamarádit, ale namísto slušného odmítnutí, mi za moje dobro a moje srdce na dlani odplatila čistým zlem, jako kdybych jí dělal nějaké nemravné návrhy. Vždyť já jí zřetelně řekl, že potřebuji slušnou kámošku a ne milenku. Taková holka musí okamžitě pryč z mého života, když mi chce uměle vytvářet potíže. Proč to ty holky dělají? Mohly mít slušného kámoše, kulturního intelektuála, vážil bych si jich, třeba jim chodil na koncerty, bral bych je na výlety a tak. I se svými hmotnými možnostmi a volným časem mám co nabídnout. Vždyť se jich po takovém chování akorát bojím! No nic, po takové zkušenosti se vyhýbám i očnímu kontaktu s nimi. Říkám si, jak je to iracionální. Pokud mnou chce taková holka pohrdat, tak to má být holka morálně čestná a má si k pohrdání vybrat nějakého sukničkáře, nějakého promiskuitně a ve vztazích nezodpovědně žijícího člověka. Ale ne, aby taková holka dělala zle člověku, který celý život žije zcela sám úplně po všech stránkách, kromě jednoho jepičího manželství. Člověku, který na ni vůbec nic nezkouší a který nikdy nežil ve vztazích nezodpovědně. Člověku, jehož dcery a celoživotní kamarádky totálně milují. 

Když jsem po rozvodu ztratil rodinu, bylo mi duševně opravdu moc zle. Viděl jsem, jak se moje dlouholetá kolegyně každé ráno vřele vítá s mnoha ostatními kolegy. Napadlo mě slušně poprosit, jestli by mě taky nemohla obejmout. Ona mi ukázala vztyčený prostředníček, toho si na kameře všimli kluci v režii, vyhlásili to rozhlasem do symfonického orchestru a všichni se na můj úkor smáli. Já absolutně nic nechápal a bylo mi ještě hůř. Korunu tomu dodala paní překladatelka, které se situace vůbec nijak netýkala, ale přesto mi řekla, abych "zklidnil hormon." Přitom kolegyně je holka, která dává okatě najevo, jak se desítky let podbízí těm největším cizoložníkům. Nevymýšlím si, sama se mi o těch vztazích svěřovala. Ale v podstatě za ty dlouhé roky se ve škole a v pracovním kolektivu neštítila nikoho, kromě mě. :-D Ta by snad dostala vyrážku, kdybych se k ní přiblížil. :-D Kdysi si na mně bossingem vybíjela vlastní mindráky z jejích četných zničených partnerských vztahů. Fakt ne! Pavlíček opravdu nemůže za vaše zničené partnerské vztahy, rozbité rodiny a mindráky! Proč si mindráky vybíjíte na Pavlíčkovi? Na Pavlíčkovi si je nevyléčíte! Pavlíček chce jen klid v práci a přátelský kolektiv. A rada paní překladatelky, abych zklidnil hormon? Marně si dlouhé roky lámu hlavu nad tím, jak ještě více mohu "zklidnit svůj hormon", než způsobem, kterým doma a na veřejnosti žiju. Ledaže bych úplně přestal dýchat vzduch. Později jsem od té samé kolegyně dostal sms, jak jsem jí "vážně bytostně odporný na blíže jak půl metru." :-D Když si to spojím s jejím nepřetržitým tulením se k zadaným chlapům v práci, přijde mi to absurdní. A to si pište, že si od této sms dávám hodně velký pozor, abych od ní další ponižující sms nemohl nikdy podruhé dostat! Nyní je na pracovišti všechno přesně tak, jak si to kolegyně asi celé roky výslovně přála. Nepřibližuji se k ní na méně jak půl metru, nic spolu nesdílíme, jak si také přála. Po pravdě řečeno pořád vídá mou vlídnou tvář a pořád jí v práci pomáhám jako dřív. S tím já potíže žádné nemám. 

(Díky tomu mě situace donutila najít si v práci takové úžasné kámošky, které mě vždy s láskou obejmou, pokud cítím, že to zrovna duševně potřebuji. Anebo jsou rovnou ochotné se mnou trávit volný čas.)

Až je mi trapně se o tomto traumatu zmiňovat, jenže tato dekadentní společnost, které se občas v práci nevyhnu, je pro mě spouštěčem k vážným a nevyřešeným úzkostem, kterým jsem byl jimi vystaven. Oni vědí, jak moc se štítím alkoholu a když jsme jeli na turné, já před nimi osm hodin v autobuse neměl kam utéci. Oni si řekli, že schválně do mě ten odporný chlast nalijí. Vždyť já jsem od roku 96 nevypil ani lok ničeho s alkoholem!!! Dlouhé desítky minut jsem v autobuse odmítal a přesto na mě činili obrovský duševní nátlak spojený s těsným sezením na dvousedačce, kdy jsem neměl kam uhnout. Strašně jsem se bál, že se mi něco fyzického stane, že ten opilec se bude chtít prát, tu úzkost, co jsem prožíval, už nikdy jsem se z toho nevzpamatoval ani po tolika letech. Můj jakýkoliv racionální argument proti alkoholu ten opilec nebral v potaz. A to všechno jsem trpěl jenom a pouze proto, že kolegyně se na zájezdě rozhodla, že se s tímto cizoložníkem spustí. Jemu ihned přehnaně narostl hřebínek. Dodnes, jak je dva vidím pospolu, tak dělám, že tu nejsem, jinak riskuji návrat velké úzkosti. Přitom já nechci nic jiného, než aby si mě vůbec nevšímali, nechali mě s nasazením pilně pracovat za dva, a vůbec mi nedělali teror za to, že jsem od základu jiný člověk. Já je také nechávám svobodně žít. K dnešnímu datu už se ke mně chovají zcela korektně, tak jsem si myslel, že prožité trauma dokážu vytěsnit. Jenže ono je to podvědomě silnější než já. Občas se mi stane, že na pódiu, či ve studiu, je uvidím, vůbec nic zlého mi neudělají, ale přesto se mi spustí úzkost znovu a vše mám zase živě před očima.  Velice nemile mě překvapilo, že po cca 10 letech ambulantní léčby se mi objevilo dávno vytěsněné trauma zpátky. Díky Bohu za to, že dnes už se mnou na koncertní turné jezdí ty nejslušnější kámošky, co jsem vůbec mohl najít!!! No a po této mnohaleté zkušenosti s kolegyní mi došlo, že i kdybych s ní rozjel hezké přátelství i mimo pracoviště, stejně bych v něm nemohl být nikdy zcela šťastný, protože jsme každý ze zcela jiného těsta. Aspoň se více soustředím na oboustranná a plně funkční přátelství. Sice se cítí dotčená, když se mi její dávné chování oprávněně nelíbí, ale jediný poškozený v této věci jsem pouze já. Pořád mám duševní následky toho všeho, ačkoliv jsem si myslel, že jsem je dávno vytěsnil. S jejím případem jsem se svěřil své úžasné kámošce a ta mi odpověděla: "S ní si hlavu nedělej! Ona je zcela jiný typ člověka, nemůžete si sednout. Ona žije v jiném - povrchním světě, za to nemůže ani jeden z vás." Tesat do kamene!

Pokud shrnu předcházející odstavec, tak se skutečně v mém životě našlo několik málo lidí, kteří by sice nedokázali ani krátkodobě žít naprosto bez vztahu, ale svými ústrky vůči mně se chovali, jako kdybych já měl snad povinnost žít bez platonického přátelství. A nejednalo se o žádné náboženské pošuky, ale o čistokrevné světáky. Sami by nikdy nezvládli to, co já nedobrovolně zvládám drtivou většinu života. Mám snad na sobě napsáno Kainovo znamení, že nesmím žít v platonickém přátelství? Anebo mám povinnost se tvářit, že slušná dámská společnost mě nezajímá? Když oni sami a jejich kamarádi žijí celý život ve smilstvu a v cizoložství, tak si to navzájem ještě schvalují. Ale moje snahy o čisté city jim vadí. Je to hodně zvláštní. Já si nestěžuji, nelituji se, já pouze konstatuji skutečnost, co jsem zažil.

Pak je tady další kapitola, jak se některé holky ke mně projevily na sociálních sítích, to je škoda slov. Jeden příklad za mnohé ostatní: Pozval jsem holku na večeři za účelem aktivního kamarádění. Ona přišla na naši večeři s pro mě cizím chlapem, asi aby si měla s kým povídat. :-D Pořádné jídlo si nedala a brzy se s chlapem zvedli a odešli do vedlejší hospody, že tam prý mají lepší pivo. :-D Při loučení mi řekla, že si setkání brzy zopakujeme konečně poprvé pořádně. Zanedlouho měla narozeniny. Chtěl jsem jí online popřát k narozeninám a zjistil jsem, že bez jakékoliv předchozí třecí plochy jsem zcela zablokován, abych ji nemohl vůbec nijak kontaktovat. Nakonec jsme se po delší době potkali v práci a ona už na mě z dálky mává, jako že mě ráda vidí. :-D Tohle já nepochopím! Nikdy! Nedává to žádnou logiku! Blokaci na sítích mám spojenou akorát s bossingem od naší šéfové vůči mně, a tohle za své milé chování nehodlám trpět. Kvůli tomu jsem si musel na Facebookový profil připnout tento veřejný vzkaz, kdyby se to těm holkám úplnou náhodou chtělo někdy číst:

Vzkaz pro holky: Pokud uvidíte, že se s vámi chci nějak slušně a na úrovni kamarádit, ale vy nechcete, tak můžete slušně odmítnout. Nic se nestane, nebudu dolejzat, a ani se mstít. Pokud namísto slušného odmítnutí mne začnete urážet a ponižovat, už o vás nikdy ani pohledem nezavadím. Na vaše zlé způsoby nejsem zvědavý. Jsem kulturní člověk, sečtělý intelektuál, bohatý pohodář a moje dospělé dcery vám rády potvrdí, jak jsem se velmi osvědčil v rodině i domácnosti. Budu vás hrdě obloukem obcházet. Copak netušíte, že po mých celoživotních zkušenostech, když mi začnete zbytečně dělat zle, že se vás akorát bojím?

Takže nakonec si užívám těch nejčistších a nejkvalitnějších vztahů a do toho mám dvě dospělé dcery, které mě velmi milují. To taky nemá každý člověk. Nepočítal jsem to, ale zdá se mi, že těch skvělých holek, co mám kolem sebe, je pořád výrazně větší množství než těch ostatních. Stojí za povšimnutí, že moje nejlepší kámošky, ty holky, co mne mají dlouhodobě moc rády, každá z nich dosahuje svými kvalitami nejvyšších úrovní. Většinou to nejsou holky ze spodních pater společnosti. Zpravidla ty holky mají nejvyšší úroveň kulturní, mravní, nebo v intelektu, či v duchovní oblasti. Máme se navzájem ve veliké a dlouhodobé úctě. Některá o mně hovoří pouze v superlativech a já o ní také. To o něčem vypovídá. Až na mě budou příbuzní zase zlí, že žiju sám a oni si to nepřejí, tak ať si tohle přečtou. V životě jsem si to neplánoval, a ani si to nepřál žít sólově úplně po všech stránkách! I když doopravdy osamělý nejsem ani zdaleka. Byla mi snad někdy dána jedna jediná šance k normálnímu chození s holkou? Vždyť já nedokážu spočítat počet jednotlivých odmítnutí, co se mi jich dostalo! (Včetně pokusů po rozvodu o slušné kamarádění.) Na druhou stranu díky tomu jsem se mohl věnovat ušlechtilým duchovním a kulturním věcem, ze kterých mají užitek stovky lidí kolem mě. A to bych nemohl dělat, kdybych se staral o ženskou. A kdyby hypotetická druhá žena mě odvedla od mých tehdy nedospělých dcer, nakonec by to bylo největší selhání mého života.

Takže suma sumárum pro ty, co se ke mně chovají jak k cizoložnému dobytku, anebo mi naopak jiní nadávají, že žiju trvale sám po všech stránkách: Z náboženských důvodů jsem po rozvodu nucen žít trvale sám po všech stránkách, i když je to v mém případě pouhá z nouze ctnost. K tomu mám skrze nemoc a léky od mých 35 let trvale umrtvené a zcela impotentní tělo. Stačí?

Mnohokrát jsem přemýšlel, jestli si za vším výše uvedeným nemůžu akorát sám, třeba i nevědomky. Že bych možná kopíroval nezdravé vzory získané rodičovskou výchovou. Tak si to rozeberme: Od dětství mi dali na oči klapky, abych se mimo housle moc nerozptyloval a hlavně jsem žil neustále v tlaku na špičkový výkon, který byl ode mě očekáván. Když už mi bylo 16 a dva roky na intru na mě rodiče nemohli denně dohlížet, viděl jsem všude kolem sebe, jak každý s někým chodí. Pamatuji si, jak tehdy moje mamka se polekala myšlenky, že bych taky mohl mít holku. Ještě mi dávala pokyny, abych případně nějaké slečně řekl, že se nechci vázat. Ale to já se vázat chtěl! Hned bych se vázal, kdybych dostal šanci! Mamánek jsem nikdy nebyl a hodně máminých vzorů v chování jsem negoval. Ona se ke mně chovala jak k holčičce, možná se ode mě i očekávalo, že jako holčička budu odpovídat, ale mezi klukama na intru mě tyto její trapné vzorce vždy ihned přešly. 

Od období dospívání až do středního věku jsem akorát čekal na Godota (nikoliv pasivně) a nemá smysl čekat dál. Zato si dělám legraci z faktu, že brzy budu potřebovat akorát ošetřovatelku. :-D

 Moje úžasné kámošky vám se smíchem potvrdí, jak se na ně mnohdy dívám jako na nějaké nadlidi. A ono se není čemu divit, když vidím, jak se taková kámoška v životě osvědčila jako manželka a matka, k tomu já mám ze svého života s čím srovnávat. Potom je nevyhnutelné, že jsou ty holky pro mne úplné múzy. :⁠-⁠) Ale i svobodná a bezdětná může být mnou opěvována. Vždycky si u nich připomenu ty starozákonní verše o těch nejdokonalejších ženách a jsem rád, že takové na světě jsou! Jsem moc rád, že takové znám! Nesmírně mě uklidňuje vědomí, že takové fantastické holky existují kolem mě.

---------------------------------

Nedalo mi to a zveřejnil jsem tu svou starší úvahu:

Měl jsem na konzervě spolužačku, která se původně měla stát jeptiškou. Potom sama dostala pochybnosti kvůli věcem, které se jí v řádu nelíbily. Krátce nato mě potkala neplánovaně v ulicích Prahy a svěřila se mi. Mohl jsem jí do velkých podrobností vyprávět, jak vypadala manželství prvních křesťanů. Tak holka z řádu odešla, brzy si ji vyhlédl ten nejlepší kluk a dlouhodobě už mají zcela ideální rodinu. 

V roce 2005 jsem v Německu navštívil jeden evangelický pár žijící na hromádce. Mluvili jsme o jiných duchovních tématech, než je manželství. Přesto mi tam ta holka nakonec začala srdceryvně brečet ohledně faktu, že se na ně v církvi dívají skrze prsty ohledně života na hromádce. Druhý den nato se její kluk rozhodl, že si ji vezme. 

Pak jsem znal na dálku ještě jeden párek nevěřících lidí, co žili sami na hromádce a plácali se odnikud nikam. Při jedné příležitosti jsem jim napsal dvě krátké a pravdivé věty, které však byly pro ně méně příjemné a zasáhly jejich duše do živého. Rok nato už byli svoji a stále se jim daří. Ironie je ta, že vlastní rodinu jsem nezachránil, ani když jsem si při záchraně sáhl na skutečné dno a ještě se snažili zachraňovat i bratři a sestry z křesťanského sboru. A dodnes neznám do hloubky přesnou odpověď na to, proč se toto všechno u nás stalo. Odpovědět si umím, ale chybí mi hlubší souvislosti.

 2024