Tomáš Glozl
Tomáš Glozl
narozen 1. 12. 1883
Tomáš Glozl, brácha mého pradědy Václava Glozla, byl jedním z těch chudáků, co ve 20. letech 20. století odjeli do Kyrgyzstánu budovat Interhelpo. Za totality vyšly také nějaké dokumenty o Interhelpu, ale byly ideově zabarvené a nesmělo se v nich mluvit o osobních tragédiích, které československé osadníky postihly. Údajně se měl Tomáš objevit v propagačním TV dokumentu ze 60. let, ale film jsem nikdy neviděl a zatím není přístupný. Pokud chcete vědět více, byla napsána rigorózní práce Mgr. Jaromíra Marka, potom byl natočen dokument v roce 2007 "Historie jedné iluze", pan Marek vydal i knihu včetně PDF o Interhelpu, novinkou je dokument Pohřbené naděje z roku 2025 a v ČT a v ČRo je k dohledání řada dalších tematických pořadů. Zatím sem dám odkazy, než se začnu věnovat písemně konkrétním zážitkům Tomáše Glozla.
https://theses.cz/id/uuao4h/Marek_Interhelpo_rigorosni_prace_.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Interhelpo
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123387223-interhelpo-historie-jedne-iluze/
https://www.databazeknih.cz/knihy/interhelpo-431053
Další článek o našich předcích. Glozlovi měli na starosti právě ten textilní průmysl.
Článek, který o nás vyšel na stránkách gulag.cz nyní vyšel ve stručnější verzi na Seznam Zprávách. Tak jsem rád, že nezapomínáme!
https://gulag.online/articles/hrali-karty-a-kritizovali-stalina?locale=cs
Představte si člověka z Dobré u Přibyslavi ve 20. letech 20. století. Co takový člověk mohl vědět o nástrahách a nebezpečích bolševizmu? Bylo krátce po I. světové válce, vznikla první republika, mnohé bylo po válce zničeno, chyběli i lidé. Když pan Mareček agitoval v Česku i na Slovensku, aby s ním lidé jeli budovat do Kyrgyzstánu ráj na zemi, mnozí se nechali obelhat. Sliboval jim, že budou mít domy, vlastní pole, mluvil o košatých ovocných stromech... Tak se i Tomáš Glozl nechal obelhat a opustil první republiku. Dlužno dodat, že taková imigrace byla podle tehdejších zákonů nelegální, takže to všichni dělali načerno. Tomáš Glozl byl právě mezi těmi, kdo přijeli budovat Interhelpo jako úplně první. Jeho rod se po generace živil tkalcovstvím, proto i on na místě začal budovat celý textilní průmysl. Imigranti doma v ČSR prodávali všechny majetky a na cestu se vydávali jen s tím nejnutnějším, co dokázali pobrat s sebou. Praprastrýc Tomáš později vyprávěl, jaké to bylo obrovské štěstí, že je napadlo s sebou táhnout i šicí stroj. Díky němu mohli hned začít v nové zemi pracovat, což je zachránilo z nejhoršího. Ale už jen ta předlouhá cesta vlakem! Nebylo o co stát. Tomáš vyprávěl, jak po delší době se vlak zastavil uprostřed pusté krajiny a dlouho stál na místě. Cestující se ptali, co bude dál, avšak bylo jim oznámeno, že už jsou v cíli. (!) Další osudy zakladatelů Interhelpa byly všechny zpracovány ve výše uvedených dokumentech a já sem časem napíšu ještě několik rodinných zážitků.
Pan badatel, Štěpán Černoušek, se do Biškeku nedávno vydal, aby pátral po osudech těch členů Interhelpa, kteří nakonec bezdůvodně skončili za Stalina v gulagu. Výše v článku se o nich píše. Pan Černoušek tam měl známého bývalého kágébáka, který mu mohl aspoň ukázat zavřenou složku Tomáše Glozla, otevřít ji zatím nemohl. Toto mi pan Černoušek napsal:
"Z archivu NKVD/KGB z Biškeku máme jen následující strohou informaci (k samotnému celému spisu jsme se bohužel nedostali): Архив No:4228 ФИО: Глозл Томаш Войцехович , родился 1883 г. , с.Добра, Чехословакия. Национальность: чех. Проживал: г.Фрунзе, Заведующий ткацким цехом. Арестован: 03.07.1941 г. за антисоветскую агитацию. Приговор: 29.04.1942 г. к 5 годам ИТЛ. Примечание: 28.10.1958 г. УД прекращено за отсутствием состава преступления."
Později sem uvedu i několik osobních fotografií z archivu, které nejsou na výše uvedených stránkách k dohledání.
V roce 2025 byl dokončen televizní dokument o neznámých Češích, kteří trpěli za Stalina v gulagu. Zpravidla se tam dostali bezdůvodně. O tom je tento dokument Pohřbené naděje, který je mimo jiné i o Tomáši Glozlovi, zakladateli Interhelpa:
https://dafilms.cz/film/18753-pohrbene-nadeje
Když jsem dokument viděl, řeknu vám, že je to ten nejdrsnější film o osudech některých zakladatelů Interhelpa. Náš Tomáš Glozl se v něm mihne asi třikrát a na konci dokumentu je vidět, jak je jeho jméno, i jména ostatních Čechoslováků, zapsáno na památníku.
Další článek vyšel na iDnesu o gulazích, které byly nedávno objeveny a v dokumentu Pohřbené naděje zatím jmenovány nejsou.
Moje maminka si vzpomněla na zprávu od již nežijících předků o tom, jak Tomáš Glozl poprvé navštívil naši republiku a příbuzné poté, co vybudovali Interhelpo a textilní průmysl v Biškeku. Tomáš všude po Dobré a v přibyslavském okolí sháněl lístky od přídělového systému, kdo měl nějaké navíc a nepotřeboval je, aby mohl u nás nakupovat různé textilní látky, které vezl zpátky do Biškeku. Pokud wikipedie neklame, tak přídělový systém po založení Interhelpa byl u nás až v letech 1939 až 1953, tudíž Tomášova první návštěva rodné země se musela odehrát až v tomto časovém rozmezí. Člověk si udělá zase přesnější představu o tom, jak tam v Kyrgyzstánu žili.
Opět děkuji panu Černouškovi za dobové materiály z českých archivů, které musel Tomáš sepsat a vyplnit před tím, než opustil v roce 1925 ČSR. Za povšimnutí stojí, že tam s ním jela celá rodina, manželka, dva synové a dvě dcery. Na našich rodinných, historických fotkách z jejich návštěv Dobré se objevuje jen manželka, jeden syn a jeden vnuk. Syn Jiří se později nastěhoval do domu, kde bydleli Dubčekovi s malým Alexandrem. Ve vyplněných dokumentech Tomáš píše, že u nás nemůže rodinu pořádně uživit, tak zkusí lepší obživu hledat v Interhelpu. Oni si opravdu mysleli, že půjdou do lepšího. Netušili, co je čeká, neměli tam zpočátku ani nejmenší zázemí, osadníkům z Interhelpa umíraly děti, museli tvrdě pracovat a vše vybudovat z ničeho. Nakonec jim Interhelpo znárodnili Sověti a členové byli za Stalinova teroru bezdůvodně zavíráni do gulagů a popravováni. V gulagu skončil i Tomáš podle spisů z NKVD, jen neznám zatím žádné podrobnosti. Od nás do Interhelpa tedy odešel Tomáš s manželkou Františkou (*1888), s dcerami Hedvikou (*1911) a Martou (*1916), se syny Karlem (*1920) a Jiřím (*1922). Tady je fotoalbum vytvořené z těch českých dobových dokumentů z roku 1925:
https://www.rajce.idnes.cz/houslicky1/album/tomas-glozl-interhelpo
Čerstvé video, co mi pan Černoušek poslal je níže. Zamrazilo mě, když jsem zjistil, že ve skupině, která byla zatčena za represí a odklizena do gulagu, byl náš Tomáš jediný, který se odtamtud vrátil živý. Uvádím níže i se slovy pana Černouška:
"Dobrý den, ještě posílám link na naše nové video o osudu Františka Štefana, s nímž byl Tomáš Glozl souzen:
Přihlásila se nám praneteř Františka Štefana a natočili jsme s ní rozhovor. Tomáše Glozla tam také zmiňujeme i s tou fotkou od Vás (zdroje fotek ještě sepisujeme a dodáme textově k popisu videa). Zatím to příliš nešíříme, ale výhledově chceme to video více propagovat a přidat k našemu vzdělávacímu programu."
Potomci Interhelpa v Biškeku založili společnost Nazdar, která udržovala památku na vše, co se dělo a také zajišťovala komunikaci s mnohými příbuznými v Československu. Společnost měla na starosti paní Kiral, která se objevuje i v TV dokumentu Historie jedné iluze. Jenže paní Kiral zemřela a po ní organizaci převzal "Jura" Glozl. Ten už s námi nekomunikuje. Jak známo, Kyrgyzstán najíždí zpátky na sovětský narativ a památník Interhelpa v Biškeku byl nedávno zavřen. Jakmile ve společnosti Nazdar Jura Glozl zjistil, že pátráme po Stalinových represích, hned začal být skoupý na informace kvůli našemu západnímu myšlení. Prý proč se nepodíváme, jaké postavili fabriky, a co lidé dokázali? Prý jen hledáme to špatné. Takže moje komunikace s příbuznými v Biškeku je nyní u ledu.
Těžko říct, jestli se já dožiju toho, že ze složky NKVD na Tomáše Glozla budu znát více, než jen opsané desky. Musel by se změnit v Rusku režim, aby nám někdo archiv NKVD otevřel. Třeba se toho moje dcery dožijí a třeba na můj výzkum naváží. Jen moje mamka se strejdou už se asi toho nedočkají. Prarodiče nepočítám, ti to právě věděli, co Tomáš Glozl zažil. Když nás navštěvovala příbuzná rodina z Interhelpa, Tomáš se svými potomky, tak měli režimem zakázáno mluvit o strastech, které prožili. Jenže oni se stejně mým prarodičům se vším svěřovali. Akorát mí prarodiče pak často špitali před vlastními dětmi, mou mamkou a strejdou, aby se tito nic citlivého nedozvěděli a něco pak třeba ve škole neplácli a nebyly z toho velké problémy. Takže moje mamka, strejda a naše generace už nevěděla o Tomášově gulagu nic, než jsem potkal badatele Štěpána Černouška a jeho virtuální muzeum Gulag.